Diastáza břišních svalů: jako častý, ale podceňovaný problém

Diastáza břišních svalů neboli rozestup přímých břišních svalů je problém, který trápí mnoho žen po porodu, ale i muže s nadváhou či nevhodnými pohybovými návyky. Ačkoliv se jedná o velmi častý stav, stále panuje mnoho mýtů a nepřesností ohledně jeho diagnostiky a léčby. Tento článek si klade za cíl poskytnout vám ucelený pohled na diastázu očima moderní fyzioterapie

Je určen pro všechny, kteří chtějí hlouběji porozumět funkci břišních svalů a naučit se, jak správně postupovat při řešení jejich oslabení. Ať už jste žena po porodu, vrcholový sportovec nebo kdokoliv jiný, věřím, že zde najdete cenné informace. Po přečtení článku budete schopni diastázu nejen včas rozpoznat, ale především získáte konkrétní nástroje, jak ji efektivně řešit pomocí cílené fyzioterapie.

Čerpám zejména z prací uznávaných odbornic, jako jsou Diane Lee, Katy Bowman nebo Dr. Sarah Duvall, jejichž přístupy úspěšně aplikuji i ve své praxi.

Anatomie a fyziologie břišní stěny

Než se pustíme do diagnostiky a léčby diastázy, je důležité dobře porozumět stavbě a fungování břišní stěny. Přímý břišní sval (musculus rectus abdominis) se skládá ze dvou vertikálních pásů svaloviny, které jsou uprostřed spojeny vazivovou tkání zvanou linea alba. Šířka a pevnost této vazivové linie je klíčová pro integritu celé břišní stěny.

Přímý břišní sval však nefunguje izolovaně, ale je součástí hlubokého stabilizačního systému trupu. Ten dále zahrnuje bránici, pánevní dno a hluboké zádové svaly. Tyto svalové skupiny pracují v dokonalé souhře a jejich vyvážená aktivita je nezbytná pro správné držení těla, dýchání a stabilizaci páteře při pohybu. Jakákoliv nerovnováha nebo oslabení v tomto systému může vést k rozvoji diastázy.

Co je diastáza a jak ji rozpoznat

Z pohledu fyzioterapeuta definujeme diastázu jako nadměrné rozestoupení přímých břišních svalů spojené s oslabením a protažením břišní stěny. Nejedná se tedy jen o kosmetický problém, ale o funkční poruchu, která má vliv na celé tělo.

Rozlišujeme různé stupně závažnosti diastázy podle šířky rozestupu. Za normální považujeme mezeru do 2 cm, mírná diastáza je v rozmezí 2-3 cm, střední 3-4 cm a těžká nad 4 cm. Vždy hodnotíme rozestup ve třech bodech - v oblasti pupku, nad a pod ním.

Diastázu si můžete snadno otestovat sami. Lehněte si na záda s pokrčenými koleny a chodidly na podložce. Položte prsty kolmo podél střední linie břicha a pomalu zvedněte hlavu a ramena několik centimetrů nad zem. Pokud nahmatáte mezeru širší než 2 prsty, je to známka diastázy.

V každodenním životě se diastáza projevuje různě. Typicky jako vyklenutí nebo prohlubeň v oblasti pupku při zvýšení nitrobřišního tlaku, bolesti zad, potíže s držením moči nebo funkční obtíže při sportu a zvedání břemen.

Příčiny a rizikové faktory diastázy

Nejčastější příčinou diastázy jsou změny v těhotenství. S růstem dělohy se břišní stěna postupně roztahuje a přímé břišní svaly se od sebe vzdalují. To je přirozený proces, který umožňuje růst miminka. Problém nastává, pokud se po porodu svaly včas nesemknou a zůstane trvalý rozestup.

Diastáza ale nehrozí jen ženám. Muži a netěhotné ženy mohou také trpět rozestupem, pokud dlouhodobě vystavují břišní stěnu zvýšenému tlaku. Typicky při nadváze, zvedání těžkých břemen nebo nevhodném posilování břišních svalů.

Překvapivě i některá oblíbená cvičení mohou diastázu zhoršovat. Jde zejména o cviky zvyšující tlak v břiše, jako jsou klasické zkracovačky nebo cviky v lehu na břiše. Rizikové jsou také hluboké předklony a rotace trupu, pokud nejsou prováděny s dostatečnou kontrolou a zpevněním břicha.

Významnou roli hraje i genetika a konstituční typ. Někteří lidé mají od přírody slabší vazivo a jsou k diastáze náchylnější. Platí to zejména pro vysoké a štíhlé typy postav s dlouhým trupem. Naopak jedinci se svalnatější konstitucí mají tendenci se s diastázou vyrovnat snadněji.

Komplexní fyzioterapeutické vyšetření

Pokud u sebe pozorujete známky diastázy, je dobré vyhledat specializovaného fyzioterapeuta. Ten by měl provést komplexní vyšetření, které nejen určí stupeň rozestupu, ale odhalí i jeho příčiny a související faktory.

Fyzioterapeut začíná aspekcí, tedy pohledem na držení těla. Všímá si osového postavení pánve, zakřivení páteře, postavení hrudníku a ramen. Dysbalance v těchto oblastech často přímo souvisí s přetížením břišní stěny.

Důležitou součástí vyšetření je analýza dechového stereotypu. Fyzioterapeut sleduje, zda pacient dýchá správně do břicha a dokáže při nádechu rozšířit dolní hrudní aperturu. Povrchové horní hrudní dýchání totiž zvyšuje tlak v břiše a napětí břišních svalů.

Klíčové je testování hlubokého stabilizačního systému. Fyzioterapeut speciálními testy hodnotí schopnost pacienta aktivovat břišní svaly v koordinaci s bránicí a pánevním dnem. Sleduje, zda se svaly zapínají rovnoměrně a ve správném časovém sledu.

Neopomenutelné je přesné změření šířky rozestupu. K tomu lze použít palpaci prsty, ale modernější metodou je ultrazvukové vyšetření. To umožňuje nejen změřit mezeru mezi svaly, ale i posoudit kvalitu vazivové tkáně a aktivitu svalů při pohybu.

Fyzioterapeutické přístupy k léčbě diastázy

Léčba diastázy vyžaduje trpělivost a komplexní přístup. Cílem není jen zmenšit rozestup, ale hlavně obnovit funkci břišních svalů a naučit pacienta jejich správnému používání v běžném životě. V současnosti existuje více fyzioterapeutických konceptů, které se v léčbě diastázy osvědčily.

Velmi efektivní je metoda Dynamické neuromuskulární stabilizace (DNS) podle profesora Koláře. Ta vychází z vývojové kineziologie a snaží se aktivovat svaly v podobných vzorcích, jaké známe z motorického vývoje dítěte. Využívá reflexní stimulaci a manuální techniky k obnovení ideálního dechového a pohybového stereotypu.

Mezinárodně uznávaný je Integrated Systems Model kanadské terapeutky Diane Lee. Ten chápe diastázu jako projev tzv. non-optimálních pohybových strategií, které nadměrně zatěžují břišní stěnu. Léčba se zaměřuje na odhalení a korekci těchto nefunkčních pohybových vzorů pomocí hands-on technik a specifických cviků.

České fyzioterapeutické školy přistupují k léčbě diastázy obvykle eklekticky s využitím prvků více konceptů. Důraz je kladen na nácvik správného dýchání, uvědomění si střední linie těla, aktivaci hlubokého stabilizačního systému a postupné posilování přímých břišních svalů. Cílem je dosažení svalové rovnováhy a posílení přirozené břišní bandáže

Osobně se mi osvědčuje kombinace výše zmíněných přístupů s důrazem na edukaci pacienta. Snažím se, aby každý klient pochopil, jak jeho tělo funguje, a naučil se principy cvičení aplikovat v běžných denních činnostech. Jen tak lze dosáhnout dlouhodobých výsledků.

Fáze rehabilitace diastázy  

Rehabilitace diastázy probíhá v několika navazujících fázích. První fáze se zaměřuje na aktivaci hlubokého stabilizačního systému. Cílem je obnovit správný dechový stereotyp, naučit pacienta vnímat střed těla a jemně aktivovat příčný břišní sval v koordinaci s pánevním dnem.

V této fázi cvičíme především vleže na zádech s pokrčenými koleny. Využíváme pomalé výdechy spojené s vtažením pupíku směrem k páteři. Zároveň manuálně stimulujeme břišní svaly a pánev pro zlepšení jejich uvědomění. Dbáme na to, aby při aktivaci nedocházelo k zadržování dechu nebo nadměrnému stažení povrchových svalů.

Ve druhé fázi přecházíme k cílenému posilování přímých břišních svalů. Zpočátku volíme jednoduché cviky bez výrazného zapojení horních končetin a dolních končetin. Osvědčily se mi izometrické kontrakce vleže a v podporu klečmo, případně pomalé oddalování a přitahování dolních končetin vleže na zádech.

S postupným zlepšováním svalové síly a kontroly přidáváme náročnější varianty cviků ve vyšších polohách. Pokud pacient zvládne kvalitně provést cvik v nižší poloze bez souhybu trupu a pánve, můžeme postoupit do sedu, stoje a postupně i více dynamickým pohybům.

Třetí fáze rehabilitace je zaměřena na funkční trénink a integraci posílených svalů do běžných pohybových stereotypů. Pacient se učí vědomě aktivovat břišní svalový korzet při přenášení břemen, zvedání ze země, vstávání ze sedu nebo při sportovních aktivitách. Cílem je dosáhnout automatické stabilizace trupu ve všech situacích.

Trvání jednotlivých fází je velmi individuální. U někoho vidím pokroky po pár týdnech, jiní potřebují měsíce poctivého cvičení. Důležité je netlačit na rychlý postup, ale postupovat trpělivě od jednoduchého ke složitému. Kritériem pro přechod do další fáze by měla být vždy kvalita provedení, nikoliv počet opakování nebo délka výdrže.

Praktický rehabilitační program

Ukážeme si nyní několik základních cviků, které můžete zařadit do svého rehabilitačního programu. Vybrala jsem jednoduché cviky, které zvládne provést každý v pohodlí domova bez speciálního vybavení. 

Vždy začínejte v nižší poloze vleže na zádech s pokrčenými koleny. Položte si ruce na dolní část břicha a vnímejte, jak se s každým nádechem břicho rozšiřuje do stran a s výdechem se pupík přibližuje k páteři. Několikrát zopakujte a zaměřte se na prohloubení břišního dýchání.

Jakmile zvládnete vědomou kontrolu dechu, přejděte k pomalým pohybům dolních končetin. Střídavě sklápějte kolena do stran a zpět nebo nadzvedněte střídavě pravou a levou patu několik centimetrů od podložky. Pohyb provádějte pouze do té míry, abyste udrželi stabilní trup bez prohýbání v bedrech.

Dalším krokem je nácvik tzv. neutrální pozice pánve. Lehněte si na záda, pokrčte kolena a celá chodidla opřete o podložku. Podsaďte pánev tak, abyste narovnali bederní lordózu a mírně podsadili kostrč. V této pozici se nadechněte do břicha a s výdechem aktivujte pánevní dno a vtáhněte pupík. Opakujte 5-8x.

Pro aktivaci šikmých břišních svalů je vhodný cvik zvaný "šikmý crunch". Lehněte si na záda s pokrčenými koleny. Přitáhněte bradu na hrudník a s výdechem zvedněte hlavu a horní část trupu směrem k pravému koleni. Rameno se snažte přiblížit ke kyčli. S nádechem položte hlavu zpět a pohyb opakujte na druhou stranu. Střídejte 5-8x na každou stranu.

Náročnější variantou je "plank" neboli vzpor ležmo. Opřete se o předloktí a špičky nohou, tělo držte zpevněné v jedné rovině od hlavy po paty. Ramena tlačte směrem od podložky, hlavu držte v prodloužení těla. S výdechem aktivujte břišní svaly a vtáhněte pupík. V této pozici vydržte 10-30 sekund. Opakujte 3-5x. Pozor na správnou techniku, v bedrech se nesmíte prohýbat ani vysazovat hýždě.

V pokročilejší fázi cvičení můžete vyzkoušet "Russian twist". Sedněte si na zem s mírně pokrčenými koleny, nakloňte trup dozadu v úhlu 45° a natáhněte ruce před sebe. S výdechem otočte trup doprava a rukama se dotkněte země vedle pravého boku. S nádechem se vraťte zpět do středu a s dalším výdechem točte na opačnou stranu. Střídejte 10-15x na každou stranu.

Při cvičení nezapomínejte na správné dýchání a plynulost pohybů. Cvičte pomalu a koncentrovaně, každý cvik provádějte jen do pocitu mírného tahu, nikdy přes bolest. Sestavte si cvičební plán na 10-15 minut denně a dodržujte ho alespoň 5x týdně. Efekt se dostaví jen při pravidelném a dlouhodobém cvičení.

Specifické situace a komplikace

Léčba diastázy má svá specifika u některých skupin pacientů. Například u žen po vícečetném těhotenství bývá diastáza výraznější a hůře se hojí kvůli extrémnímu roztažení břišní stěny. Zde je potřeba o to pečlivější a pomalejší postup při cvičení s důrazem na dechovou synkinézu a izolované zapojení hlubokých svalů.

Obtížnější bývá i rehabilitace chronické diastázy, která trvá několik let. Vazivo linea alba je již významně protažené a oslabené a regeneruje velmi pomalu. Vyžaduje dlouhodobou systematickou péči a často se bez invazivního zásahu jako je radiofrekvenční terapie nebo mezoterapie platelet-rich plasmou neobejdeme.

Samostatnou kapitolou je kombinace diastázy s inkontinencí moči a descenzem pánevních orgánů. V tom případě musí fyzioterapie kromě uzávěru diastázy cílit i na posílení svalů pánevního dna pomocí speciálních technik jako je kegelovo cvičení či synkinéza dechu a svalů pánevního dna. Zde je velmi žádoucí spolupráce fyzioterapeuta s urogynekologem.

Diastáza bývá také často spojena s bolestmi zad. Zvláště v bederní páteři dochází k přetěžování kvůli nedostatečné opoře břišních svalů. Kromě cílené terapie diastázy je proto nutné zaměřit se i na komplexní léčbu vertebrogenního algického syndromu pomocí McKenzieho metody, senzomotorické stabilizace dle Jandy a Vávrové nebo manipulačních technik.

V některých případech ani intenzivní rehabilitace nedokáže diastázu zcela uzavřít. Zejména při rozestupu nad 5 cm spojených s kýlou, značnou ochablostí kůže či přetrvávající bolestí je namístě zvážit chirurgickou rekonstrukci. Ta spočívá v sešití roztažené linea alba a zpevnění břišní stěny pomocí speciální síťky. Následná pooperační fyzioterapie se pak zaměřuje na zabránění recidivě diastázy správnou aktivací břišních svalů.

Prevence a dlouhodobá péče

Prevence vzniku diastázy by měla být prioritou zejména v těhotenství a po porodu. Klíčová je edukace nastávajících matek o rizikových faktorech a způsobech ochrany břišní stěny. Již od počátku těhotenství je vhodné zařadit speciální cvičení na posílení břišních, zádových a pánevních svalů pod vedením zkušeného fyzioterapeuta.

V poporodním období jsou důležité správné techniky vstávání z lůžka přes bok, šetrná manipulace s dítětem a postupný návrat k fyzickým aktivitám. Doporučuje se zejména chůze, plavání a jemné posilovací cvičení. Naopak nevhodné jsou břišní přísuny, hluboké předklony, sklapovačky či běh v prvních týdnech po porodu.

Z dlouhodobého hlediska je zásadní osvojit si správné pohybové stereotypy, které nezatěžují břišní stěnu. Při zvedání břemen používáme techniku "mrtvého brouka", kdy udržujeme napřímená záda a aktivované břišní svaly. Při vstávání ze sedu či lehu se vždy přetáčíme na bok a zapíráme o horní končetinu. Při kašli, kýchání či tlaku na stolici si přidržujeme břicho v oblasti pupku.

Neméně důležité je upravit životní styl a minimalizovat faktory zvyšující nitrobřišní tlak. Patří sem redukce nadváhy, omezení fyzicky náročných činností, léčba chronické zácpy a močových infekcí nebo nácvik správného dýchání. Pravidelná přiměřená fyzická aktivita a vyvážená strava bohatá na bílkoviny podporující regeneraci tkání jsou nedílnou součástí dlouhodobé péče.

U pacientů s vrozeně oslabenou pojivovou tkání je prevence diastázy celoživotní výzvou. Zde je nutná soustavná fyzioterapeutická intervence a pečlivá ochrana břišní stěny při všech rizikových aktivitách. Velký význam má nošení elastické břišní bandáže či speciálního stahovacího prádla, které mechanicky podporuje břišní stěnu během zvýšené zátěže. 

Diastáza jako výzva, ne doživotní omezení

Rehabilitace diastázy vyžaduje komplexní dlouhodobý přístup pod vedením erudovaného fyzioterapeuta. Je to běh na dlouhou trať, který prověří trpělivost a disciplínu pacienta. Pokroky se nedostaví ze dne na den, ale při dodržování správné techniky cvičení a úprav životního stylu lze dosáhnout výborných výsledků.

Nejdůležitější je uvědomit si, že i přes veškerou snahu nemusí dojít k úplnému uzávěru diastázy. Cílem terapie není nutně kosmetický efekt, ale především obnova funkce břišních svalů a prevence přidružených obtíží. I mírný reziduální rozestup je akceptovatelný, pokud nebrání běžným aktivitám a není zdrojem bolesti.

Skutečné příběhy pacientů ukazují, že i s diastázou lze žít plnohodnotný aktivní život. Paní Kateřina po dvou těhotenstvích trpěla diastázou 4 cm, chronickými bolestmi zad a stresovou inkontinencí. Po půl roce intenzivní rehabilitace se rozestup zmenšil na 1,5 cm, bolesti téměř vymizely a nyní bez problémů zvládá i náročnější sporty jako je jóga či pilates.

Závěrem bych chtěla každého povzbudit, aby se s diastázou aktivně pustil do boje. Propojte se s vlastním tělem, najděte si odborné vedení a vytrvejte. Svaly lze vždy znovu aktivovat a posílit, vazivo zpevnit, bolest odstranit. Diastáza nemusí být doživotním strašákem, ale impulsem ke zdravějšímu způsobu života.